Name:
Pass:

HOME
 
MTB
 
CLIMBING
 
SKIALP
 
SPINNING

sponzoři



odkazy
NOVINKY   ČLÁNKY   GALERIE   STAHUJ   FORUM   TEAM 
 
Články:

3.5.2006 MTB Chýnov 2005
V sobotu 20.8.2005 jsme se zúčastnili MTB závodu v Chýnově. V kategorii dvojic se na stupně vítězů, a to přímo na stupeň nejvyšší, postavili společně Věra a Luboš Šilarovi. Pepa by měl ve své kategorii třetí nejrychlejší čas, ale bohužel se netakticky přihásil do kategorie dvojic. Za zmíňku stojí sedmé místo Mirka a první úspěšná účast Soni na závodě.



Krátký reportík z pohledu Karlose:

Ráno jsem se probudil do docela slunného dne (na letošní léto nadprůměrně slunného) a ještě než jsem se začal balit na závod, zaskočil jsem Honzovi Šarfovýmu připojit WiFi. Po počátečních technických problémech se mi vše podařilo rozchodit a tak už jsem se mohl těšit na odpolední závod. Že tím začal den plný technických problémů, mě v tu chvíli ani nenapadlo.

Na cestu jsme se vypravili v 11:00. Já jsem ve Bříštích nabral Míru a Pepa zajel pro Tomase a Soňu. Cestou jsme ještě ve Starym Pelhřimově přibrali Peťulu a pak už uháněli k Táboru. Začátek registrací byl od 12:00. My jsme dorazili do Chýnova ještě před 12tou a tak jsme se nemohli hned zaregistrovat (přestože se Pepa dožadoval startovního čísla 1). Měli jsme ale dostatek času na posilnění a doplnění nezbytných minerálů jednim točenym z Plzně.

Start, stanovený na 14tou hodinu se po mírných nejasnostech podařilo zhruba dodržet a tak, když se po krátkém čekaní všech závodníků na startovní čáru dostavil i místní borec s přezdívkou Bagr, mohlo se vlítnout na trať. Ta byla dlouhá pouhých 31km, přestože pořadatelé hlásili 35 a přestože jsme původně počítali se dvěma koly a tedy 70ti kilometry. Na takto krátké trati rozhodovalo každé zaváhání a podle toho taky vypadal docela divoký start.

Když jsem se dozvěděl, že závod bude jen na jedno 35km dlouhé kolo, vyhodil jsem z brašny jednu náhradní duši a nejtovačku s tím, že takovej kousek musím přece přejet. Litoval jsem toho už ve chvíli, kdy jsem měl na tachometru natočeno pouhých 1800m. V mírném, ale dost nerovném sjezdu, mě při docela vysoké kadenci šlapání cosi šlehlo do lítka a při dalším šlápnutí jsem již necítil v pedálech žádný odpor. Řetěz vysel bezvládně na kazetě a jeho delší část se nechala líně táhnout po zemi za kolem. Rychlospojka, která je tolik pohodlná při údržbě či výměně řetězu nezvládla svou funkci a v tuhle chvíli už se obě její části váleli nenávratně někde v trávě za mnou.

I kdybych býval měl nýtovačku s sebou, tak by v takhle krátkám závodě byla šance na nějaké rozumné umístění ztracena, ale když jsem ji s sebou ani neměl, tak jsem se mohl jen otočit a vydat zpět na start a tam s pivkem počkat na dojezd týmových kolegů.

Když jsem po cca 10ti minutách dokráčel na Chýnovské fotbalové hřiště, dozvěděl jsem se, k potěšení mé vrozené škodolibosti, že stejný problém postihl ještě jednoho bajkera, a to dokonce dříve než mě. Co mě však velmi překvapilo bylo to, že když jsem mu oznámil, že mám v autě nýtovčku, tak mě pro ni poslal a řekl, že si řetěz opraví a vydá se i s tak obrovskou ztrátou na trať. Jeho odhodlání mě nahlodalo natolik, že po jeho odjezdu jsem si řetěz snýtoval taky a vydal se ho stíhat.

Když jsem ujel 15km, předjel jednu slečnu a jedno dítě, ale borce, kterému jsem umožnil znovu vyjet, jsem před sebou ani nezahlédl, pomalu jsem ztratil motivaci. Mohl bych teď napsat, že velmi zajímavá motivace se objevila na trati o několik km později, ale nejsem přece žádnej úchyl. Když jsem potkal velice pěknou slečnou vláčící rozbředlým bahnem uprostřed hlubokého lesa své trekingové kolo s propíchlou zadní pneumatikou, bez jakýchkoli vedlejších umyslů jsem jí nabídl pomoc. Tím jsem sice vzdal svou osobní stíhací jízdu, ale určitě byste na mém místě nejednali jinak (aspoň chlapi ;). Po několika minutách se mi podařilo třesoucími prsty najít dírku a pečlivě ji zalepit, gumu nasadit, nafouknout a společně se slečnou vyrazit vstříc dalším nástrahám trati.

Během zastávky na zalepení duše kolem nás se sípěním a pěnou u pusy projel kolega, kterého jsem se celou dobu snažil dohonit a nikde jsem ho neviděl. Na můj dotaz, kde se fláká odsekl, že bloudil a tím se celá záhada vysvětlila. Já jsem tím pádem dostal zase další náboj a po několika metrech, kdy jsem si ověřil, jestli se lepení opravdu povedlo jsem se rozloučil s příjemnou společnicí a vydal se opět na stíhačku.

Nepřehlédnutelného borce ve žlutém dresu jsem dohnal po pár kilometrech a rychle jsem ho nechal daleko za sebou. To již se původně polojasná a později oblačná obloha změnila na zataženou a schylovalo se k občasnému mrholení. Toto počasí mám na závodech docela rád, takže mi to dodalo ještě trochu síly do posledních kilometů. Když jsem na tachometru uviděl hodnotu 30, šlápl jsem do pedálů s rozhodnutím, že posledních 5km pořádně zaberu. Jaké však pro mě bylo překvapení, když jsem se po kilometru objevil před Chýnovskym hřištěm, asi 100m od cíle, ale špatným směrem. V tu chvíli se z oblohy spustily řetězy vody a než jsem objel dva bloky domů, abych se dostal k hřišti ze správné strany, lilo jak z konve a já tak dojížděl do cíle zmoklý jako slepice za obrovského fandění ostatních závodníků, kteří tu už dobrou hodinu oslavovali jejich sťastný příjezd.

V cíli na mě čekala zasloužená odměna s pěnou a do zlatova ogrilovaný steak. Po několika málo minutách jsme ještě společně se zbytkem týmu, všech ostatních závodníků a fanoušků hlučným fanděním přívítali mého největšího a vlastně i jediného soupeře a pak už jsme jen tleskali víťezům. Ani náš tým nezůstal bez vavřínů. Po vyhlášení vítězů se všichni začali připravovat na večerní pařbu a já s Mírou jsme se sbalili na cestu domu.

Aby toho nebylo málo, tak se nám nepodařilo nastartovat mojí Fordku, protože vypověděl službu imobilizer. Jen díky Jirkovi Vackovi, mýmu osobnímu autoelektrikáři, který mi poskytl rychlou telefonickou instruktáž se mi podařilo po několika hodinách imobilizer "oklamat" a tak jsme mohli konečně vyrazit k domovu.

Den plný technických nepříjemností skončil. Všechny se mi vždy nakonec podařilo vyřešit. Celou akci hodnotím jednoznačně pozitivně a těším se na další.

karlos

Popis večera a rána po Chýnovském závodu:

V Chýnově to bylo veliký. Polejvání jazyků se opravdu zdařilo. Pravda je, že ranní probuzení nebylo zrovna ideální. Pod naším stanem byl takový malý, kapánek hluboký rybníček. Sousedi se nám smáli, ale když balili stan, jejich rybníček nebyl o nic menší, tak jsme se zase smáli jim. Nejlépe dopadl Pepa: jeho rybníček za autem ho vyhnal, tak si lehl do auta na tašky. Makové a tvarohové buchtičky měli ráno opravdu zajímavé tvary (Pepa má fakt pěkné pozadí).

Večer jsme odpadali postupně, nejdéle vydrželi Luba s Pepou a musím přiznat, že já vlastně taky, protože v tom řevu se nedalo spát. Hlavu jsem měla zabalenou v mikině a ve spacáku, ale ACDC a řev místního "jetiho" byl opravdu nezapomenutelný zážitek. I když asi jen pro mě, protože v pauzách mezi písničkami se ozývalo spokojené chrápání Tomáše vedle ze stanu. Už se strašně těšíme na další akci o víkendu.
věra
 >>fotky<< 

Created by kerles © 2005