Name:
Pass:

HOME
 
MTB
 
CLIMBING
 
SKIALP
 
SPINNING

sponzoři



odkazy
NOVINKY   ČLÁNKY   GALERIE   STAHUJ   FORUM   TEAM 
 
Články:

2.1.2008 Štědrodenní výjezd na Křemešník 2007

Na tradiční štědrovečerní výjezd na nejvyšší horu našeho kraje jsem se začal připravovat už pár týdnů před Vánoci nákupem různého funkčního prádélka, rukavic, atd., které jsem i následně testoval v reálném provozu. Náležitě vybaven jsem se tedy v pondělí čtyřiadvacátého skoro půl hodiny oblékal do šesti vrstev oblečení :) a málem tak nestihl odjezd v jedenáct od obchodu na Vystrkově.

Naštěstí Slovan také nestíhal. Původně jsme ho chtěli nechat vyložit jeho dodávku, plnou vybavení pro prodej ryb, samotného, ale nakonec jsme to sfoukli společnými silami. Akorát jsem pak z rukavic při každém otření nosu cítil rybinu.

Se čtvrthodinovým zpožděním jsme tedy v sestavě Pepa, Slovan, Karlos, Píví a já (Koubeček) vyrazili směr Komorovice. Původně ohlášený Víťa bohužel nemohl jet. Teploměr se zastavil někde na hodnotě –6 stupňů, sluníčko bylo schované za inverzí a na zemi leželo několik málo cm sněhu. Nic tedy nebránilo přímému směru přes louky. Za potokem a ve výjezdu bylo sice několik zamrzlých louží a ledových splazů, ale po chvíli jsme už viděli Jirku stojícího na křižovatce a hlídajícího si všechny možné směry našeho příjezdu. Karlos už asi dlouho nebyl v Komorovicích, protože se velice divil upravené křižovatce :).

V Mladých Bříštích jsme očekávali Kaniho s Vaškem Honzlovým, ale kde nic, tu nic. Díky našemu zpoždění vyrazili sami, takže jsme je zastavili přes mobil až v Rousínovských lesích. Kani nás informoval, že v rámci přípravy seděl do tří v noci v hospodě, takže se na cestu vybavil bolestí hlavy a žaludku. Pod Zachotínem byla přes cestu asi desetimetrová ledová louže, pár odvážlivců ji přejelo, ostatní ji objeli obloukem, ale za cenu nachytání asi kilogramu kuliček z bodláku (že jo Kani). Na hrázi mezi Kladinami prohrál Kani boj s opicí a z posledních pozic se snažil nadávkami zpomalit rychlost pelotonu. Úvahy o obrácení žaludku naruby a věty typu „Kterej vůl je zase vpředu!“ nás provázely až na Křemešník. :))

Od Sedliště do Branišova se nás snažil uviset neznámý biker, ale pak se někde ztratil, asi vyrazil na vrchol jinou cestou. Nad Branišovem se proti nám blížil běžec, ve kterém jsme rozpoznali Honyho. Ten si dal tu samou cestu jako my, pěšky, ale nevydržel čekat v mrazu na vrcholu. Po krátké debatě pokračoval zpět na Hojkovy a my dál na kopec. Každopádně mu patří hold, dvakrát dvanáct km bych neuběhl. V Křemešnických lesích dělaly největší problémy rozježděné koleje a zamrzlé louže, do kterých se kola ráda propadala. Jinak ale i závěrečné stoupání dopadlo pro všechny v pohodě a my stanuli na vrcholu.

Tam už na nás čekala výprava z Rynárce, čítající dva jezdce, a zavřená restaurace. Z Pelhřimova bohužel nikdo nedorazil. Zatímco Pepa řešil s Rynáreckými kolizi termínu naší 250tky a jejich závodu, my popíjeli různé variace na téma čaj a rum. Sešli se asi tři verze, pouze obsah Pívího termosky postrádal rum, ale i tu jsme nakonec pokořili. Jako fotoaparát posloužil Pívího telefon s mnohomegabitových fotoaparátem a samospouští, jako stativ sloupky plotu, takže došlo i na vrcholové foto. Díky pořádné zimě jsme se na vrcholu nezdrželi a uháněli zpět k domovu.

Po sjezdu do Branišova a pod Sedliště jsme (teda aspoň já byl) byli promrzlí jak sobolí ho...a, a tak jsem s povděkem kvitoval stoupání k Sedlišti. Naneštěstí, nadlidskou silou obdařený Karlos přetrhl řetěz, takže nás čekala neplánovaná zastávka na opravu a další vychladnutí. Až na Kladiny probíhala cesta bez zaváhání. Tam jsem se rozhodl vyzkoušet novou disciplínu jízda na ledu na kole bez hřebů. Přibližně v půlce rybníka jsem svou zadní částí těla řádně otestoval tvrdost ledu, což okolo bruslící rodinka kvitovala pochvalným smíchem. Už se mi nepovedlo nasednout, takže na souš jsem se došoural pěšky.

Protože jsem se na chvíli odpojil kvůli zajížďce do Zachotína, nemám nic k další cestě do Mladých. Pouze vím, že skoro všichni si vyzkoušeli drift obou kol na jedné utajené louži kousek před pionýrákem. Když jsem se dostal do Mladých, našel jsem skoro celé osazenstvo v garáži u Kaněrů. Pouze Vašek jel domů pro “vyčerpanost“ a Píví jel domů pro Alenku. V garáži jsme kromě konzumace čaje a piva snědli asi polovinu jejich zásob cukroví (výborné byli závitky), což ocenil Kani, protože prý aspoň nepřibere. Po druhé hodině nastal přesun do místní klubovny, kde došlo na nějaké to pivo. Středem pozornosti se stal kuba (s malým k, pro neznalé – jde o jídlo) a v teráriu zavřený sklípkan. Něco kolem čtvrté jsme vyrazili zdolat nejhorší kopec trasy – stoupání ke Komorovicům a postupně jsme se rozjeli ke svým domovům. Akci hodnotím jako úspěšnou, jen kdybych doma po koupeli neusnul a málem tak nezmeškal štědrovečerní večeři :).

Koubeček


Created by kerles © 2005