Name:
Pass:

HOME
 
MTB
 
CLIMBING
 
SKIALP
 
SPINNING

sponzoři



odkazy
NOVINKY   ČLÁNKY   GALERIE   STAHUJ   FORUM   TEAM 
 
Články:

3.5.2006 Výstup na Grossglockner
Plán zdolat nevyšší horu Rakouska GROSSGLOCKNER 3798m se měl uskutečnit již během naší bikersko-lezecké "dovolené" v oblasti Zell am Zee začátkem července. Jenže počasí bylo tehdy proti a tak náhradní termín připadl na 3.9.2005. K výstupu byla zvolena tzv. normálka od chaty France Josefa.

naše trasa vlevo


V pátek 2.9.v 14.00 se naše trojčlenná skupina ve složení Slovan,Tomas a já vydává přez hraniční přechod Dolní Dvořiště směrem k Rakousku. Cesta proběhla bez velkých problémů a tak v 21.00 parkujeme v krytých garážích na vyhlídce France Josefa. Vedle nás se k spánku ukládá asi desetičlenná slovenská skupina, která měla ovšem výstup už za sebou. Načerpali jsme alespoň pár cenných rad ohledně výstupové cesty a vedle auta uleháme i my.

V sobotu 3.9. vstáváme ještě za tmy, v rychlosti posnídáme, zkontrolujeme bágly a s rozbřeskem asi v 6.00 vyrážíme. Výstup na Grossglockner začíná paradoxně protivným sestupem z výšky 2370m o 300m do údolí na ledovec Pasterze. Podle cedule u cesty by nám v roce 1975 stačilo sestoupit jen o 150m a v době vybudování vyhlídky by jsme šli po rovině. To jen pro představu, jak rychle tají ledovce. Po příchodu na ledovec nasazujeme mačky, přeskakujeme pár okrajových trhlin a bez problémů přecházíme na druhou stranu údolí. Tam se nám nedaří (tak jako mnoha dalším skupinám) najít značenou cestu a proto k okraji ledovce Hofmanskees postupujeme vlastní cestou. Tato chyba nás nestála mnoho času, ale jak se později ukázalo, to samé se rozhodně nedá říci o našich silách. Lezení po čtyřech suťoviskem a přelézání skal se s chůzí po vyšlapané stezce nedá rovnat. I přez tento malý navigační problém dorážíme v 9.00 k ledovci. Tam potkáváme dvě sestupující česká lanová družstva. Trochu posvačíme, nasazujme mačky a vstupujeme na led. Toto místo je z mého pohledu asi nejproblematičtější na celé trase. Jedná se asi o stometrový traverz ledové plotny a hlavně při sestupu je to velmi nepříjemné. Po úspěšném zdolání kritického místa se sklon svahu zmírňuje a led přechází ve sníh. Jenže přichází další problém. Protože se objevují skryté trhliny, jsme nuceni se navázat na lano. Takto v soupravě přecházíme sněhové plato až ke skalnatému hřebínku, kde už nás dělí od odpočinku na chatě Erzherzog-Johan Hute 3454m jen asi půl hodiny.

naše základna chata Erzherzog-Johan-Hute


Na chatu přicházíme v 11.00 hod a máme toho vcelku dost. Na to, že je tato hospoda docela z ruky, tu panuje velmi čilý ruch. Horolezci mnoha národností právě sestupují z vrcholu, občerstvují se a chystají se na sestup do údolí. My se taky občerstvujeme. Dáváme si pivo za 4,30 euro a jsme opět ve formě. Atmosféra na horské chatě nás natolik zaujme, že měníme naši sprinterskou jednodenní akci na pohodovou dvoudenku s přespáním ve výšce skoro 3500m. V tomto místě se spojuje několik výstupových tras a většina výprav právě dojde jen na chatu, přespí a o zdolání vrcholu se pokusí až druhý den. To znamená vstát ráno v 5 hodin, postavit se do fronty nejdříve na snídani a potom do fronty na výstup. A protože na kopec vede jen velmi úzký hřebínek a samotný vrchol taky nemá rozměry fotbalového hřiště, vznikají tam velmi zajímavé situace.

vrcholový hřebínek, v popředí Kleinglockner za ním Grossglockner


My volíme výstup ještě tento den. Je to sice fyzicky náročnější, ale má to i mnoho nesporných výhod. Na vrcholu jsme prakticky samy, nepereme se o přístupovou trasu, ráno nemusíme brzy vstávat a hlavně nám večer u piva všichni závidí. Po hodinovém odpočinku necháváme na chatě nadbytečné věci, bereme s sebou jen lano, pomůcky na lezení, pití, foťák a zahajujeme útok. K vrcholu zbývá asi 300 výškových metrů a z toho asi polovinu stoupáme serpentinama ve sněhu. Pod vlivem nadmořské výšky už docela funíme. Zbytek dolézáme po skále. Podle dostupných informací a různých článků jsem to čekal mnohem horší, ale jištění lanem není od věci a hlavně slanění při návratu cestu ulehčí. Za zmínku stojí snad jen sněhový hřebínek mezi malým a hlavním vrcholem, který je asi tři metry dlouhý, třicet centimetrů široký a po obou stranách kilometrová propast. Tady se zrovna v pohodě necítíme, ale po čtyřech nelezeme.

Z tohoto místa už jenom asi padesátimetrový výšvih a tak ve 14.00 zdoláváme nejvyšší horu Rakouska Grossglockner (Velký zvoník)3798m. V tu chvíli přichází mrak a chumelí. Naštěstí se ale po deseti minutách počasí umoudřuje a může nastat nezbytné focení.

vrcholové foto


Na vrcholu je s námi pouze jeden Němec a tak máme možnost v klidu vychutnat nevyšší bod Rakouska. Spáteční cesta nám trvá hodinu a půl. Potkáváme ještě dvě družstva, která míří k vrcholu a na chatu přicházíme zase za docela slušné vánice. Chata má kapacitu asi 120 lůžek, záchody suché, voda teče jenom z okapu nebo půl litru za čtyři eura. Zásobování probíhá pomocí nákladové lanovky. Výborně tam vaří, ale protože si Tomas peníze nechal v autě a nechce se mu pro ně jít, jsme rádi že zaplatíme ubytování 18 euro na osobu a každému dvě piva. Při roznášení večeří slintáme, vzpomínáme na hody minulý týden během Alpentouru a mažeme májku na chleba. Ubytováni jsme v noclehárně pro čtrnáct lidí zvaných lágr. K dispozici máme polštář a dvě kousavé deky s označením strany, kterou se mají přikrýt nohy. To proto, aby si tím další nepřikryli hubu. Jinak je vše čistě a účelně zařízeno.

lager č.3


Na pokoji jsou s námi už jenom dva kluci z Prahy, které výstup teprve čeká. Takže se můžeme na postelích pěkně roztáhnout a jít spát. I když slovo spát musím uvézt na pravou míru. Na horské chatě v této výšce, pokud na to nejste zvyklí a i když jste unaveni, se prostě nevyspíte. Srdce vám tepe jak na V250, před očima se vám promítají hory a sníh, neustále padáte ze skal nebo se řítíte někam do trhlin. Pokud náhodou o půlnoci zaberete, zaručeně v tom množství lidí začne někdo chrápat jak zvíře a další tři hodiny se na něj různě pomlaskává a pohvizduje. Příště si beru špunty do uší. Když vám přestane vadit i to chrápání, tak začnou kolem třetí hodiny vstávat první nedočkavci a připravovat se na tůru. Moc jsme se nevyspali, ale byla to zajímavá zkušenost.

V neděli vstáváme v 6 hodin. Jsme poslední. Všichni už jsou pryč. Ale na rozdíl od nich, nás čeká jen sestup k autu. Při odchodu z chaty se otáčíme směrem k vrcholu, kde se v serpentinách vlní had horolezců. Cesta dolů za pěkného počasí rychle ubíhá a menší problémy máme jen na výše popsaném ledu.

traverz ledové plotny


Daří se nám najít značku mezi skalami. Je to hotová dálnice. Přecházíme dolní ledovec a stoupáme po pěšině k parkovišti, což si v ničem nezadá s výstupem na vrchol. Mít u sebe ještě nějaké peníze, tak snad jedeme lanovkou, která vozí turisty na ledovec.

kryté parkoviště a dolů asi polovina cesty s lanovkou k ledovci Pasterze


Na parkovišti se ocitáme v poledne. Kluci dávají vrcholový, já vrcholovou matonku. Poslední foto a vydáváme se k domovu.

závěrečné foto

Tento článek mi sebral zřejmě více sil, než výše popisovaný výstup.
pepa
 >>fotky<< 

Created by kerles © 2005