Name:
Pass:

HOME
 
MTB
 
CLIMBING
 
SKIALP
 
SPINNING

sponzoři



odkazy
NOVINKY   ČLÁNKY   GALERIE   STAHUJ   FORUM   TEAM 
 
Články:

3.5.2006 Noc tuleních pásů
Skialpinismus není jenom pohodové chození po horách a po hospodách, ale jeho odvětvím je také závodní skialpinismus. Jednoho takového závodu jsem se zúčastnil.

První lednovou sobotu se každoročně koná v Jánských Lázních závod Noc tuleních pásů. Jak už název napovídá, chodí se v noci na pásech s helmou a čelovkou. Do Jánek jsem vyrazil spolu se čtyřmi borci z Ledče na Sázavou. Odpoledne jsme se ubytovali a nechali jsme se zaregistrovat na kratší trasu OPEN, protože na delší musel být průkaz HS…naštěstí. Začátek závodu byl stanoven pro trasu A v 17.00 (délka 20km převýšení 1800m) a pro naši trasu o 15 minut později (15km a 1100m).



V 17.15 startujeme z centra lázní. První kilometr absolvujeme po asfaltu do kopce s lyžemi v ruce. Běžím asi padesát metrů pro kamery a zbytek ke spodní stanici docházím rychlým krokem. Tam nasazuji lyže, zaháknu se za slovenskou juniorku a začínám stoupat pod lanovkou na Černou horu. Trasa je značena červenými blikačkami na kolo. Kontroly a depa na nasazování pásů jsou nasvětleny rolbami. Zkušení borci mají i tak na helmách přidělány ohromné reflektory. Výborné pro sjezd, jak jsem se později přesvědčil. Zatím však stoupám. Lépe řečeno prožívám těžkou krizi už ve čtvrtině prvního kopce. Tempo pretěkárky přede mnou se na mě řádně podepsalo a musím zvolnit. Do tempa se znovu dostávám pod vrcholem. Skupinu opět docházím a dokonce se dostávám před ně. Na kopci sundávám pásy a sjíždím ke Kolínské boudě, kde pásy znovu vcelku rychle nasazuji. Polepším si asi o dvě místa a běžím k Pražské boudě, kde fandí Honza Čech s gymplem na výcviku.



Tam zatáčím vpravo směrem na Javoří důl. Na vrcholu v depu doháním zase dva kusy. Začíná první pořádný sjezd a všechno až podezřele klape. Spouštím se dolů, moc toho nevidím, ale snažím se držet borce přede mnou. Ten se bohužel po dvou stech metrech rozplácnul a tak jedu první. Občas blikačka, občas pořadatel se světlem a pak to přišlo. V místech, kde končila široká sjezdovka a přejíždělo se takovým esíčkem přes potok na druhou stranu, řve pořadatel: „Doprava a pak doleva!“ Jenže co je to za pokyn pro můj mozek bez kyslíku? Před sebou vidím průsek mezi stromy a tak jdu tam. Skok, rána větví přes hubu a už se válím pod mezí v metrovym prašanu. Ze shora jen slyším, jestli jsem ready. Ready jsem, ale jsem pěkně nasranej, protože než se vyhrabu předjede mě několik závodníků. Pod kopec přijedu rozhozenej. Ani pásy se mi nedaří rychle nasadit. Necítím žádný tah, zato cítím puchýře na obou chodidlech. Takto zdecimován se vydávám do posledního výstupu zpět na Černou horu. Ostatní jsou na tom asi ještě hůř, protože mě nikdo nepředbíhá. Až na borce z „A“ trasy, která se na nás znovu napojila. Poslední kopec není prudký, ale odporně dlouhý. Po chvíli trápení mi dochází, že jsem zapomněl pít.V zimě není žízeň. Zastavuji na kontrole a cpu do sebe gel a jonťák. Mezitím mě docházejí dva borci a opět slovenská juniorka. Ta mizí a já se zuby nehty držím alespoň těch kluků. Pak asi zabírá gel. Borce utrhávám a na kopci předbíhám i tu slovenku. Strhávám pásy a po známé sjezdovce sjíždím dolů. U silnice sundávám lyže, sbíhám hnusnou mez a do cíle dobíhám na čtrnáctém místě z padesáti tří v kategorii MUŽI B.

Kluci z Ledče to taky přežili a tak jsme tento parádní závod večer na kolonádě mohli pořádně zapít. Závodu se zúčastnilo celkem 175 skialpinistů z Česka, Slovenska a Polska.
pepa

Created by kerles © 2005