Name:
Pass:

HOME
 
MTB
 
CLIMBING
 
SKIALP
 
SPINNING

sponzoři



odkazy
NOVINKY   ČLÁNKY   GALERIE   STAHUJ   FORUM   TEAM 
 
Články:

30.6.2014 Triatlon X-trail Vysočina 2014
Když se mi v průběhu týdne zmínil Pepa o triatlonu ve Ždáru, už od prvního pohledu na propozice jsem věděl, že je něco špatně. 600 metrů plavání, 18 km kolo, 5 km běh. No nebudu předbíhat.

V sobotu dopoledne jsem se domluvil s Jindrou na společné jízdě. Po několika drobných problémech s novým nosičem kol a zastávce v Polné, kde jsme nabrali Jindry bratra, jsme před půl dvanáctou dorazili k Pilské nádrži. Uvítal nás zbrusu nový areál s minigolfem, bruslařskou dráhou, dosud zavřenou restaurací a hlavně spousta závodníků, co si na potkání ukazovali svou sbírku pohárů. Po rychlé prezenci jsme si prošli debo a já osobně se vylekal dvě bójkami na vodě, co jsem skoro neviděl. Ne proto, že by byly malé, ale protože byly daleko. No nic, jdem se převléct.

Zjistil jsem, že Pepův půjčený triatlonový dres mi sedí (super, pár vteřin v depu k dobru) a jeli jsme si projet trať. Jindra výborně naváděl, jen pořadatelé to spletli a vloni otočili směr jízdy, takže jsme se divili, proč všichni jedou proti. Na úvodním výjezdu, teda závěrečném sjezdu po louce nás zaujal metrový příkop - prý to jde skočit. Jinak trať většinou po lesních cestách, pár pěšinek po louce, něco málo asfaltu na napití.

Před dvanáctou už všichni stojíme ve vodě a zařazujeme se k "prsařům". To se pozná tak, že všichni mají neopreny a jen pár je nás bez nich :-). I výborný plavec Vláďa se moc netváří. Po bleskurychlém startovním výstřelu vyrazím svým dokonalým kraulem, schytávám úder nohou a hned další rukou a přecházím na prsa. Odsouvám se doleva a držím se několik metrů za Jindrou. Vláďa je o dalších pár metrů vepředu. U první bójky udělám největší chybu závodu, ohlédnu se za sebe. V tu chvíli morálka na nule, za mnou dva plavci a to jsou možná místní předškoláci zkoušící plavat s námi. No nic, tak bedna nebude, teď se hlavně neutopit, nejsem ani ve třetině. Plavu si na zvětšující se dohled od Jindry a u druhé bójky se už kopanců bát nemusím, jsem tam sám. Zbývá poslední nejdelší úsek na pláž. Místní záchranáři ve mě identifikovali nejslabší kus a motorový člun se mě drží zuby nehty. Najednou lezu z vody, Lucka fotí, ohlédnout se bojím a v depu se míjím s Jindrou. Ponožky se lepí, nářadí nejde narvat do kapsy a ruce se mi klepou jak ve třetím stádiu Parkinsona.

Nezbývá nic jiného než nasadit stíhací jízdu. V prvním kopci předjíždím několik závodníků a svůj dech, protože mě začíná píchat v boku. Říkám si zvolni, ale to bych to nesměl být já. Tak dál naplno, ještě že nemám tepák, to by mi zas Garmin hlásil, že jsem to přehnal. Sjezd po lesní cestě, každým třicet metrů skok přes odvodňovací strouhu, dva jezdci s defekty a další skalpy (slečna na horském po mamince a pán na skládačce). V lesním stoupání poprvé vidím Jindru, ale to jsem ještě nevěděl, že ho takhle budu vidět ještě dlouho. O dva kilometry dál je Jindra pořád stejně daleko, ale aspoň jsem zas někoho předjel. To už vidím i Vláďu a na vyhlídce na Zelenou horu se mi ho daří dojet. Jinda pořád ujíždí jak blesk. Na následujícím asfaltu Vláďu předjedu a ve výjezdu se trhám. Už tu je sjezd po louce, kde se chystám skočit (z kola) u příkopy, jenže nějaký pán volá, že to prý zasypal. A ono jo, jde to projet. Následuje nájezd do druhého kola a spousta fandících diváků.

Ve výjezdu zas vidím Jindru, ale lišácky předjel skupinku závodníků těsně před nájezdem do pěšinky a já jsem na jejím konci. Tak to beru po louce mimo pěšinu, jenže na asfaltové mezihře ho už zas nevidím. Znovu sjezd, pár bidonů na zemi, lesní rovinky a ve druhém sjezdu ho konečně dojíždím a předjíždím. Louka podruhé, plíce v puse a do boku mi vráží kopí. Na asfaltu, kde jsem předjel Vláďu, předjedu borce, co se nechce nechat předjet. Sto metrů funíme vedle sebe, tak jsem se na něj ošklivě podíval, asi se lekl a najednou odpadá.

Třetí kolo už je skoro rutina, pár předjetých jezdců, hlavně louka se mi začíná líbit, skoro mám chuť jet jí počtvrté. Zkusím si to v cíli vyjednat místo běhu. Debo je ale nadohled, tak jsem na vyjednávání zapomněl a hurá do běžeckých bot.
Hned po startu nás ženou na pláž, prý je to jak Iron Man na Havaji, jen oni tam mají před sebou trochu víc kilometrů a v sobě víc sil. Snažím se doběhnout kulhajícího pána a moc mi to nejde. Nakonec předbíhám asi dva závodníky, když tu za sebou slyším funění parní lokomotivy. On to nějaký borec, co mi s křečovitým výrazem mizí v dáli a já se ho ani nepokouším chytat. Jinak si až do cíle běžím osamoceně.

Nakonec je z toho 19. flek z 65 doběhnuvších, takže spokojenost s kolem, běh ujde a plavání budu muset hodně zlepšovat. V cíli jsme schrupli nějaký ten banán a meloun, smyli pot v nádrži a vydali se pro občerstvení ve formě studené bagety a teplého lahváče. Vyhlášení proběhlo v komorních duchu, neboť kromě vyhlášených ho nikdo nenašel. Stejnou cestou jsme pak valili na Vystrkov. Jsem se těšil na jedno studené točené na hřišti, kde se konal turnaj v nohejbale.
Jenže i tam už na mě zbyl jen lahváč :-)).

Created by kerles © 2005