Name:
Pass:

HOME
 
MTB
 
CLIMBING
 
SKIALP
 
SPINNING

sponzoři



odkazy
NOVINKY   ČLÁNKY   GALERIE   STAHUJ   FORUM   TEAM 
 
Články:

23.5.2016 Posázavský drsoň 2016
Když jsem začínal jezdit na kole, přijeli takhle jednou Pepa se Slovanem na Vystrkov do hospůdky a že právě dojeli Posázavského drsoně. V té době jsem netušil o co jde, ale pak jsem si přečetl report a do dnes si pamatuji jeho úvod, kde Pepa psal „Už mě to vůbec nebaví. Dvě hodiny pádlujeme jak magoři, ramena, nohy spálený. Slovan ani nemluví, jak má vyschlo v krku a přitom tolik kiosků kolem. Proplétáme se mezi desítkami lodí a raftů. Pereme se o polovyschlé koryto a ani nevíme kdo z nich je soupeř. Kdyby se tam neobjevila ta debilní bojka, tak asi teď pádlujeme někde před Hamburkem a je nám to jedno.“. Od té doby jsem sbíral odvahu ten závod objet, a když jsem ji asi sebral, tak byl závod zrušen.

Letos ale organizátoři závod obnovili v trochu jiném složení. Už se nejelo z Ledče do Pikovic, ale celý závod byl namotaný v blízkém či dalekém okolí Ledče. Říkal jsem si, že bych ho zkusil, a když Pepa přišel s tím samým, tak vznikl plán si ten závod na pohodu užít. V propozicích stálo 11 km prolog kolo, 17 km běh, 10 km voda a max. 75 km kolo. Limit devět hodin, po cestě kontroly, které je možné přeskakovat a tak si kolo zkrátit.

Týden před závodem jsme začali plánovat, Pepa udělal precizní rozpis času, jídla a vybavení – půl hodiny na kolo, dvě hodiny běh, hodinu voda a za zbytek v pohodě objedeme kolo. No trochu jsme se sekli, ale o tom až později. Já jsem si procházel mapu okolí Ledče a zkoušel vymyslet, kde asi tak budeme jezdit. V pátek v sedm večer jsem měl v mailu mapu závodu a k mému překvapení tam bylo 35 kontrol, kdy nás honili po všech kopcích na západ, sever a východ od Ledče. Melechov samozřejmě nechyběl. Tak jsem aspoň nastudoval prvních pár kontrol, na víc nezbyl čas.

V sedm ráno jsem nabral Pepu a frčíme do Chřenovic, kde v kempu u řeky bylo zázemí závodu. Proběhlo klasické nabalení na závod, rozdělení věcí do dvou dep, panenské seznámení se způsobem cvakání kontrol, velmi krátké rozklusání a už tu byl start závodu. Bylo nás asi deset dvojic a podobný počet jednotlivců. Hned po startu nás čekalo stoupání do Chřenovic po asfaltu a několik závodní to napálilo jak po startu Vystrkovské 250. Pepa mě zkušeně krotil, abych se za nimi nehnal, že závod je dlouhý a ještě je uvidíme.

Hned za Chřenovicemi jsme na poli na chvilku zakufrovali, no značky je potřeba sledovat neustále. Dole u zříceniny už sprinteři sbíhají ze svahu, tak se drápeme nahoru. Tak první kontrolu bysme měli. Šup přes řeku a zas do kopce do Sechova. Před Sechovem využíváme mírné znalosti terénu a bereme to zkratkou. Rázem jsme na prvním místě a valíme z kopce do Ledče. Na kraji Ledče ostře doprava na kopec Šeptouchov, kde je u vysílače druhá kontrola. Ten známe z Běhu Šeptouchovem, tak jdeme najisto. Jaké bylo naše překvapení, když u kontroly už stojí Komár se spoluzávodnicí. Uff, prý vynechali první kontrolu. Po cvaknutí vidíme, jak se do kopce blíží další závodníci, tak rychle do depa. V zázemí Kola Ledeč už na nás čeká Blanka a Láďa, trvalo nám tam dojet asi 45 minut. Trochu zmatky při uklízení kola, ale rychle se převlékáme na běh. Něco zhltnout a pořád bez soupeřů vybíháme na Ledečský hrad, kde je nahoře ve věži další kontrola. Láďa nám pak dělá doprovod na další části běhu.

Pořád bez soupeřů běžíme na Nezdín a vybíráme jednu kontrolu za druhou. Před sedmou ale špatně zabočíme a zaběhneme asi kilometr na úplně špatnou stranu. Navíc i o dost z kopce. Tady se projevily naše orienťácké nezkušenosti, protože jsme měli po sto metrech doběhnout na pole a navíc po rovině. Spolu s námi ale zakufrovala další dvojce, která nás zrovna doběhla a tak se chvilku dohadujeme kam dál. Volíme směr doleva a už se prodíráme ostružiním. Konečně nacházíme kontrolu a tam se na občerstvovačce dozvíme, že už tu několik závoďáků bylo. Kurník šopa, taková blbost.

Od teď žádné riskování a vždy musíme vědět, kde jsme. Přes Pavlov se blížíme do Vilémovic. Tam už zas čeká Láďa, který vzdal procházku ostružiním a jel rovnou. U Kapličky ještě fandí Blanka, cvakáme a hned seběh dolů k řece. Tam nás čeká vypečená kontrola s broděním. Já začnu sundávat boty, ale Pepa se tam vrhá bez bázně a už je v půlce řeky. No nic, aspoň mi nebude teplo na nohy. O další kontrole si říkám, že je v suchu, je přece na Rodrigově skále, kterou znám z Krosu Stvořidla. Tak se vydrápu až nahoru a kontrola nikde. Chvilku bloudím a za chvilku řve Pepa, že je dole. Tak se skutálím dolů a skoro u paty skály je kontrola. Nadávám si a my už podruhé předbíháme Pavla Nulíčka.

Motáme se podle Sázavy a za (delší ) chvilku jsme ve Smrčné, kde je další depo. Hm, celkem 19 km na běhu a něco přes dvě hodiny. Ještě se vracíme 500 metrů po druhém břehu k Čertovu kameni. Tam už je zas Nulíček, který přebrodil řeku, lišák. V depu rychle něco sníst, sehnat pádlo a vestu, slíbené helmy nejsou a Pepa už táhne loď k řece. Já rychle dožvýkám housku a šup do lodi.

Po pár stech metrech zjišťujeme, že voda bude peklo. Je jí fakt málo, pořád někde drhneme jak lodí, tak pádly. Asi pětkrát za Stvořidla uvázneme na kamenech a kopulačními pohyby se posouváme kupředu. U kempu sedí na kameni Láďa a haleká, že jsme třetí. Tak aspoň něco. Čeká nás ale olej skoro až do Ledče, navíc okořenění protivětrem. Šněrujeme si to řekou podle toho, kde méně fouká a už mě to fakt nebaví. Navíc na břehu vidíme první dvojici na kole. Kousek před jezem nás předjíždí kajak a ani jemu to nechutná. Jez sbíháme a už nás čeká posledních sto metrů. Vynášíme loď do stodoly, uklízíme vybavení, něco pojíme a převlékáme se na kolo. Dvě hodiny utrpení jsou za námi a my máme na celé kolo jen něco přes čtyři hodiny. Když pojedeme rychle, tak to třeba dáme ? .

U Nemocnice v Háji je první cyklo kontrola a my už předjeli jednoho závodníka. Ale rozjet ztuhlé nohy sranda nebyla. Za nemocnicí dojíždíme dvojici, které od pohledu kolo nechutná. Proženeme se kolem nich a plánujeme, jak se bezbolestně dostat na Rohuli k Čertovu kameni. Volíme cestu přes Mstislavice a Kouty. Stoupání na Rohuli ale připomíná, že Melechov je jeden z nejvyšších kopců v okolí. Za Rohulí nás fotí občerstvovači a gratulují nám k prvnímu místu na Bruncapu, trochu se spletli :-). U Melechovské studánky dojíždíme dalšího jednotlivce a s ním si to hrneme dolů po modré do Smrčné. Sjezd známe jak své boty, tak ho necháváme za sebou.

Jenže od řeky se zas drápeme nahoru na Žebrákovský kopec. Tady mám svou krizi, kdy mi to po loukách vůbec nejede. Asi pozůstatek dlouhé lodi skoro bez jídla. Na Žebrákově potkáváme dalšího jednotlivce, ale já si na chvilku sedám a baštím tatranku. To byla poslední povinná kontrola, č. 17, zbytek už můžeme jet podle své chuti a volby. Zatím jedeme dál podle mapy, takže směr Čihošť a Hroznětín. Za Hroznětínem u obrovského zbořeniště uvažujeme co dál. Máme už jen hodinu a půl. Nakonec se rozhodujeme vykrást kontrolu 21 u Leštiny, kde je i poslední občerstvovačka. Prý tam byli jen asi tři závodníci, chlápci se docela nudili.

Odtud jedeme přes docela velké lesy kolem samot s krásnými názvy jako je třeba Nová Chraňbože. Pepovi to už také moc nechutná a tak se na kontrole 23 u Třebětína rozhodujeme jet zpět do kempu. Máme 45 minut do vypršení limitu, tak to uháníme po asfaltu přes Tasice, kde se točil seriál Synové a dcery Jakuba Skláře. Za Jedlou ještě odbočíme k jedné kontrole a z Chřenovic to bereme zadem do kempu, kde je naše předposlední kontrola. 15 minut před limitem přijíždíme jako úplně první do kempu, kde na nás čeká Peťa s holkami. Pár minut po nás dojíždí druhá dvojice, která má ale objeto 30 kontrol. Na ty jsme neměli, po celou trasu závodu nám pomalu ujížděli. Další závodníci se trousí i hodinu po limitu, těm moc kontrol nezbude (za každých pět minut po limitu jedna kontrola pryč).

Dáme výborný gulášek, pivko a sprchu. Počkáme na vyhlášení, vylosujeme ceny z tomboly a trochu promrzlí valíme domů. Závod jsme si oba velmi užili. Organizátoři vybrali nádherná místa, kdy by se to dalo brát jako reklama na Ledečsko. A to jsme prý nestihli nejlepší kontrolu s úžasným výhledem. Pokud to jen trochu půjde, tak příští rok se zase rád zúčastním. Díky Blance, Láďovi a Petře za fandění, Pepovi za výborného parťáka a organizátorům za perfektní závod. Podle hodinek jsme celkem ujeli/uběhli 101 kilometrů, na kole byl průměr jen 15km/h, ale není se čemu divit, profil a únava dělaly své.

Koub


Created by kerles © 2005